Dopisy z Asie 2011 - 2012 - Pakistán - zase od začátku

Zdravíčko,

když si člověk konečně zvykne na nový stát a necítí se v něm jako cizí, zná ceny, kursy, nějaká ta slova, zvyky a cosi tak může a nemůže dovolit, nastane znovu ta svízel za hranicemi. Irán, i s jeho nedostatky se začal stávat přechodným domovem. Teď opět nastala změna a všechno začíná od znova.

Předali si nás kluci v maskáčích a udeřila mě nová rána neznalosti. Opět si nás vzala pod ruce policie. Zašli jsme na místní fízlárnu a na dvoře se krčila tlupa špinavých lidí, asi nějakých pašeráků, uprchlíků a podobných výrostků. Posadili si nás do kanceláře a oznámili, že do Qvetty, města bezpečnějšího, už dnes autobus nejede, že až zítra. Skrze okna jsme zahlédli, jak se cosi venku schyluje a policajt nějaké ty lidí probičoval. Pak si pro nás došli a vyvedli ven. Tak nějak se na nás divně dívali ti lidi. Možná nám dělal uličku tím bičem. Odvezli nás do místního hotelu a máme zákaz chodit ven, tak trčíme na pokoji. Zítra ráno tedy jedeme pryč. Bus, za 16 hodin jízdy Baluchistánem vyjde na 1000 rupií. 86 rupií/1 dolar (kolem 5 rupií na korunu). Tož tak.

Tak žádné zítra ráno! Znovu jsme seděli na policejní stanici. Od devíti do jedné nás v rámci bezpečnosti drželi v kanclu policejní stanice. Opět jsme pozorovali zadržené na dvoře a život na něm. Nastal velký úklid a všichni začali sbírat odpadky. Potom přišel jeden policajt s rákoskou a popoháněl jednoho s uprchlíků do zametání kanceláře. Dostali jsme k ochraně jednoho dědu s kulometem. O nic víc, bezpečněji, jsme se s ním necítili. Čekáme na bus až do 4 hodin, kdy se konečně hnul z místa. Mají tady děsně zmalované autobusy a tiráky, což je celkem legrační. Vypadá to jako zájezd cirkusáků, když je kolona.

Po nějakých 250 kilometrech se střídají ochránci naši. Místo dědy zaskakuje nějaký veterán, co ho zrovna našli uprostřed nehostinné krajiny a měl zrovna samopal. Po dalších sto, ho vystřídá jen nějaký mladý kluk, sotva dvacet let, který svůj kulomet asi nedávno podědil po dědovi. Moc zajímavá cesta. 200 kilometrů před Qvettou vystupuje i on a jsme volní. Nad ránem jsme ve městě a dospáváme se v autobusu do rozednění. Potom se přesuneme do hotelu a i tak chvíli dřímeme. Cena hotelu se sprchou činí v přepočtu 80Kč/osoba. Odpoledne jdeme projít město, koupit simku, skočit na net a trošku se seznámit s Pakistánem. Zítra fičíme vlakem z Baluchistánu pryč, do města Larkana a odtamtud k Moenjodaru. Je to něco kolem 5OO km a cena 60 korun. Možná vyfasujeme zase nějakého vojáčka...když jsme u těch vojáčků, tak jsme dnes v Qvettě viděli menší obchodní dům, který střežili 4 zakuklení ogaři v šálách se samopalama v ruce. Na ulicích jsou pytlové kryty a na střechách kulomety. O bezpečnost tu není nouze.

Je to tu zatím divné…jiné, ale relativně hezké a zvláštní. Nedá se to moc popsat. Evropa před pár stoletími s vymoženosti dnešního charakteru. Oproti Iránu je to velká změna. Tak nějak více špinavé, jiný typ lidí, smrdí tu stoky, a tak všechno na ulicích. Je třeba si zvyknout, pak příjde Indie. Každopádně je tu moc dobré jídlo a ceny velmi přívětivé.

Tolik z Baluchistánu.

Ahojte

Veselý náklaďák

U nás na dvorku - uprchlíci

Ulice Taftanu

Náš bus do Qvetty

...a výzdoba