Řecko 2011 - Atény
13.07. (středa) – Před šestou hodinou zkouším zvěčnit náš stan s východem slunce. Je to parádní dvojka na dovolené. V sedm hodin už první turisté zabírají nejlepší fleky pro středeční válení se na slunku. Okolo deváté opouštíme Leptokaryji a přemisťujeme se k dálnici na Atény.
Po zvážení, že jen tak tady stopovat vprostřed dálnice nejde, obcházíme mýtnou bránu a čekáme na auta, která se pozvolna rozjíždějí po zaplacení mýta. Opět nás zachvátila vlna úspěchu a čtvrtým vyjíždějícím autem se blížíme k hlavnímu městu. Pán nám cestou vypráví o řecké krizi a jejím zavinění. Povídá o své rodině, životě, práci a své továrně v Číně. Dále se dovídáme, co se v Řecku staví, děje, pár zajímavostí o přírodě a geografii a všelijaké další zajímavé informace. Asi po 320ti společně ujetých kilometrech, necelých 60 km od antického města, se loučíme, jelikož pan řidič odtud mění směr. Jdeme se najíst do motorestu a kolem druhé hodiny odpolední pokračujeme ve stopování. Teď přišla chvíle, kdy jsme si vybrali všechno čekání a na odpoledním slunci máváme rukou a papírem hodinu a půl. Sesumírováváme si, čím vším naše zadky jely, a spějeme k závěru, že nás povozily snad všechny typy aut. Náklaďák, malý náklaďák, sedan, kombik, vlečka traktora, trojdveřák, pětidveřák. Chybí nám už jen dodávka. V tom se od motorestu vyřítí typ, který potřebujeme do sbírky. Nizozemec zastavuje k našim nohám a dodávkujeme se asi hodinu až do Atén, kde jsme vysazeni pouhých pár kilometrů před centrem města.
foto: Monastiraki
Do centra se dostaneme poměrně rychle autobusem. Naopak velmi pomalu hledáme informace, které se snad vypařily. Každý nás posílá jiným směrem a nakonec ani sami policisté nevědí, kde se ona kancelář s malým „i“ nachází. Po nějaké době a jednom zázraku stojíme u turistického stánku a bereme mapy města a podklady k MHD službě.
Chceme zde najít pokud možno co nejlevnější apartmán u moře na tři noci. Jedeme tedy tramvají ¾ hodiny k okraji „pevnina – voda“ a snažíme se něco najít. Nelze objevit nic jiného než jen hotel za cenu min. 50 € za noc. Stmívá se, vracíme se skoro hodinu zpět k centru a hledáme hostely, které nám ukazovala paní z infocentra. Hostely jsou ještě dražší než hotely na pláži. Trajdáme s krosnami nočními Aténami a do zpěvu nám třikrát není. Deset hodin odbylo a my se ptáme hotel od hotelu na levný nocleh. Nechceme zbytek peněz vrazit do bydlení, a tak se rozhodujeme, že pojedeme zase přespat na pláž, aspoň pro dnešek.
foto: Ag. Filippos
Vstupujeme na jedno z hlavních náměstí s názvem „Syntagma“, kde v těchto dnech probíhá demonstrace Řeků za lepší vládní systém. Procházíme náměstím, ze kterého se v průběhu táhlých demonstrací stalo stanové městečko demonstrujících a zvažujeme pobyt přímo v centru Atén, za cenu nejnižší možnou – tedy žádnou. Mává na nás jeden Řek. Na chvíli se s námi dává do řeči a po dozvědění se, že přicházíme z České republiky, nás odvádí za jedním naším krajanem. Kluk z Děčína, Ondra, má na náměstí svůj český koutek. Zve nás k sobě přisednout a povídáme si dlouho do noci. Nakonec si zde rozděláme stan a dnešní noc a nejspíš i další večery budeme trávit na bojišti Syntagmy.
14.07. (čtvrtek) – Snídáme v mekáči. To je dovča. Dopoledne Ondrovi pomáháme budovat přístřešek z plachty a tak nějak se pachtíme ve čtyřicítkách pod stromy na židlích. Moc se toho dělat nedá. Sabča jde omrknout obchody, Ondra jel na nákup do Ikei a já hlídám stany. Hrozně se tu krade. Čas si krátím dopisováním deníku, čtením a paparaziováním místních demonstrantů. Večer sedíme opět dlouho do noci. Spát se jít brzy stejně moc nedá, jelikož zde hraje hodně hlasitá živá hudba (na podporu demonstrujících), skrze stan svítí lampy do ksichtu a k tomu všemu je zde ještě kolem druhé hodiny večerní 29°C. Samozřejmě ve stínu.
foto: Parlament, náměstí Syntagma
15.07. (pátek) – Dnes si plánujeme trošinku poznávací den po hlavním městě. Odpoledne odcházíme omrknout město. Směrem západním od Syntagmy kráčíme k místu „Monastiraki“. Odtud navštěvujeme antickou část s muzei a starými chrámy. Za 12 € (pro dospělého, studenti EU zdarma) dostane člověk vstupenku s šesti útržky a může navštěvovat různé sekce, které jsou součástí balíčku antických památek, vč. Akropole. Prvně vcházíme do části pod Akropolí, zvaný „Ancient Agora“, kde stojí „Temple of Hyphaestus“, „Stoa of Attalos“, nebo „Agrippa’s odeum“. Je zde zvlášť také muzeum vykopávek keramiky a různých drobných věcí, které ukrývala hlína. Vtipné je, že o vykopávky a historické artefakty, ze kterých jsou Řekové díky turismu v podstatě živeni, se zde nějak nestarají. Agora, kde se vyskytují odkryté základové zdi historických domů a jiných objektů, jsou zahaleny trávou, která stěny převyšuje o 15 – 20 čísel. Sekání trávy je zde nejspíš příliš náročná práce, navíc je to pro Řeky pod jejich úroveň.
foto: Museum of the ancient agora
Postupujeme směrem vertikálním, až dojdeme na výhledový plácek. Tyčí se tu skála, která je krásným vyhlídkovým místem, odkud jde vidět půl Atén jak na dlani. Jdeme dále, až vstoupíme do Akropolového setu z dějinného balíčku. Akropolis je velmi hezká stavba a snad jediná, o kterou se starají. Dokonce jí i restaurují a vyměňují staré kamenné kvádry za nové. Po prohlídce sestupujeme druhou stranou prvně k Herodovu divadlu a poté k divadlu Dionyssosovu. Odtud se vychází z hlavní části historických staveb do rušných ulic velkoměsta.
Nedaleko se nachází „Temple of Olympian Zeus“. Stavba o několika desítkách sloupů, z nichž do dnešních dnů zůstalo asi 9 + jeden spadlý. Návštěva chrámu je taky v rámci vstupenky. Za plotem a cestou směrem na východ leží relativně obrovský stadion z dob prvních řeckých olympiád. „Panathihaiko stadium“ je nesmírně hezký a svým tvarem zajímavý. Dodnes se tam pořádají závody a atleti na něm trénují, nejspíš jen ti vyvolení.
foto: Sabča, v pozadí Lykavittos Hill
Hodiny ukazují sedmou hodinu a naše žaludky si říkají o jídlo. Hledáme nějakou jídlárnu a jak na sviňu nemůžeme nic najít. Procházíme administrativní částí, kde jsou turecké, indické, francouzské a další ambasády, policejní stanice a „Presidency of Democracy“. Čtvrť navazuje na místní park „National garden“, která je součástí parlamentu. No a parlament se tyčí nad hlavním náměstím Syntagma, kde máme namířeno. Ovšem v parku zasedáme do hospůdky a objednáváme si pochutiny. Salát z mořských potvor, grilované sardinky a chleba. To vše asi za 12 Euro. Salát byl vlastně rozmixované cosi úplně na kaši. Růžová neidentifikovatelná pěna. Sardinky chutnaly jako naše zavináče z plechovky a tři pulelečky chleba vyšly na 40 českých korun. Nijak moc nenajezení, částečně znechucení, ale zato o poznání nových jídel bohatší odcházíme se západem slunce na náměstí ke stanu.
Večer je klidný a u vína si povídáme a posloucháme řeči nebojácných demonstrantů, kteří do mikrofonů vylévají své emoce a myšlenky. Dnes jsme celkem unavení, tak jdeme spát kolem jedné hodiny. Ještě jeden celý den v hlavním městě, potom zvedáme kotvy.
16.07. (sobota) – Cože? Zase svítí slunce? Opět diody ukazují 43 °C? To je mi dopoledne. Uklízíme, zametáme. Tábor se dává do kupy. Prý zítra přijede Merklová, to znamená, že se uspořádá maškarní ples. Výzdobu zajišťují transparenty a kdo má masky tak si je čistí. Možná budou plynové efekty druhých maškarníků. Den je jinak nečinný.
foto: Parthenon
Na večer jedeme s Ondrou na nákup do Ikei. V Aténách Ikea částečně přišla na systém, jak přimět lidi, aby třídili odpadky. Jelikož tenhle typ jižanů řeší problémy s petkami a plechovkami stylem „dopiju a za pravým ramenem mě to tížit nebude“, švédská společnost umístila na pár místech v městě automaty, do kterých se vkládají plechovky a PET láhve. Za 10 plechovek, nebo 1,5 litrových plastových flašek je lístek do IKEI, za který dostane dotyčný párek v rohlíku a čtyři deci koly, fanty, nebo podobných pitíček. Možná to nezmění chování určité skupiny lidí, ale donutí to některé zevláky, nebo bezdomovce, aby čistili město za kus žvance. Ondra tedy sesbíral spoustu odpadků, které po krušných večerech zamořovaly náměstí, a poté hrál výherní automaty, v nichž pokaždé vyhrál jeden lístek. Nahromadila se mu tedy spousta lístků, a tak jsme vyjeli pro večeři. Nákup 26–ti hot dogů a asi 12 litrů sladkých limonád vyvolal v Ikei celkem pozdvižení lidí v řadě za námi. Jedni to brali s humorem a zvedali palce, jiní cosi brebentili. Reakce ale povětšinou kladné. Dokonce při přelívání nápojů z kelímků do lahví nám pán z ochranky vyčlenil speciální místo.
foto: Pandroseion
Po večeři se ještě odebíráme naposledy do města a noční Atény procházíme s úsměvem na tváři. Poslední noc nakupujeme pro známé suvenýry a pro Ondru, který se nás ujal nějaké cigarety a pivo. Říkal, že jediné co mu chybí je tabák, zatímco jídlo si vždy nějak obstará. Večer sedíme a už se plus mínus loučíme. Jdeme spát opět kolem jedné. Ráno musíme balit a nejpozději ve 12 opustit Syntagmu.
17.07. (neděle) – Krosny jsou sbalené a nachystané. Jdeme si na snídaňooběd kousek na Monastiraki. Poslední řecký gyros konzumujeme kolem připravených policistů u autobusů a jdeme si vyzvednout baťohy. Přejeme Ondrovi, ať to v Řecku nějak doklepe (neboť čeká na znovu-vytvoření ukradeného pasu) a loučíme se. Necháváme mu stan, jelikož se mu bude hodit víc než nám a mizíme v podchodu do metra. Stan nakonec dožil ještě dvou týdnů. Potom vtrhla policie na náměstí a zrušila vše, co nebylo součástí původního placu. Z našeho stanu zbyly jen očka na uchycení kolíků.
Na letišti probíhalo klasické čekání na odbavení s kapkou nudy. Odlétáme před třetí hodinou a z okýnka letadla shlížíme k městu zvláštnímu. Za další dvě hodiny klesáme nad Milánem. Po roce budu zase spát na Milánském letišti. Aspoň to tam znám.
foto: Temple of Olympian Zeus
Sabča má v taliánském městě schůzku s Ariannou, spolubydlící ze studijního pobytu v Barceloně. Jdeme se najíst a povídají si, co se vše odehrálo za dobu, co se neviděly. Já, jelikož moc neoplývám znalostmi cizích řečí, věnoval jsem se raději jídlu. To mi jde.
Večer rozděláváme spacáky a na lavkách vedle odbavovacích turniketů usínáme.
foto: Prohlídka Atén
18.07. (pondělí) – Ráno od čtyř hodin, už lidé cestovali a jejich ruch a zápal pro přesouvání se letadlem narušovalo i moje sladké spaní. I tak jsem do osmi podřimoval, a poté naběhl do režimu „cesta“. Před jedenáctou hodinou se odlepujeme od země.
Let Milán – Praha je krátký a rychlý. V Praze navštěvujeme českou kuchyni a lejeme do sebe pivo českého původu. Odpoledne se přesuneme vlakem do Valmezu, abychom večer zalehli do postelí a pustili si Simpsny.
…a výletu bylo šlus!
foto: Hyphaestus