Noční přechod

Jaká je tak pravděpodobnost, že z necelých čtyř set lidí, na úseku 53 kilometrů, vás ve tři nad ránem osloví dvě osoby a zeptají se vás na cestu k vlaku a vy poznaváte dle jejich obličeje, že to jsou zrovna ti lidičkové, kteří byli s vámi dva roky zpátky na Kavkaze? No obrovská!

Dne 19.06 se tedy uskutečnil 24. ročník nočního přechodu z Lysé Hory na Veřovický Javorník. Přemluvil jsem tedy toho neřáda bakalářského k vyjití na Lysou horu a absolvovat onen výlet na Javorník. V půl šesté naše ruce odevzdaly příhlášky s padesátikorunou, něco snědly a v šest hodin jsem vyšli i se zbylými 387 lidmi, včetně jednoho pána v havajské kočili, národnosti britskou, který nám zpíjemňoval chvilky u stolu, když naše žaludky trávily asi nejostřejší zalňačku co ruce lžíčkou dostaly do huby. Necelou hodinu po východu z vrcholu z hory lysé pesoš začal trpět trudomyslností, jež ho dohnala i ke slovům, které by za jiných okolností nepoužil. Nevyspanost, bolest nohou, zkažený žaludek měly za následek nejen sprosté slovní výrazy, ale také značný vliv na posluchače kolem. Dokonce mohl narušit celou akci a silně demotivovat celou naší skupinu. Čili mě. Nakonec to naše šoupající nohy zvládly a zasloužili si diplom, Věnca i s prvně napsaným titulem a k tomu odznáček. Dožungli jsme pivo a vydali se do Véřovické čekárny se trochu vyspat, páč nám vlak jel až o pul sedmé. Tak skončil noční přechod, námi trvající devět hodin...

Ještě rada na závěr pro lidi trpící plynatostí a nadýmáním. Když jste v obchodě a musíte..., jděte do uličky k regálům se vzorkami vody poholení.

Thomas