Prstem po Atlase
„To jsou takoví kreténi…, jestli přijedu pozdě a nestihnu ten posraný vlak, tak toho mašinfíru zkurveného nakopu do prdele, kurvy jedny. Jsem fakt nasraná,…mám pár minut na přestup a čekáme tu, jak úplní debilové. Tak jeď do pi.i….už jedeme, ještě pusinku miláčku..papa…miluju tě,“ zaslechlo Tomovo ucho na nádraží od mladé dámy.
Máme půlku měsíce srpna a celkově tři čtvrtě prázdninového léta v dupě. Ne že bych na to nějak hrál v práci, ale léto je léto.
Od června se odehrálo spoustu zajímavosti… O čem se tak zmínit?
Proběhl né moc vydařený přechod Nízkých Tater, kde se dočtete více tutajc.
Dále se přihodil prodloužený víkend o Cyrila s Metodějom a Husa, tak jsme navštívili jižní Moravu a s ní i sklípky. Shrnutí: Lednice – výborná, Valtice – výborné, Mikulov – výborný, víno – vinné.
Ke konci července jsem byl účastníkem vodáckého zájezdu na Lužnici, který proběhl vydařeně. Hned první den jsem dostal s Hanzem a jeho bratrem 200 kč pokutu od dvou pánů zákona a jedné paní zákonové, za močení u benzínové pumpy do lesíka. Dokonce přijely ještě další dvě hlídky, aby bylo vidět, kdo má navrch. Sranda musí být. Vodák dále pokračoval poklidně v jednom sakra dlouhém dnu, rozděleném na sedm dvaceti čtyř hodinových částí. Opět jsem zkrátil játrům výkonnost o pár let.
To už jsme se přehoupli do srpna, kde bylo pár akci, chat, odpočinku a práce a k dnešnímu dnu 19.8. nastává jeden z posledních výletů. Je zajímavé, jak ten čas letí. Tento zájezd, či výpravu jsme s Pesošovou a mou hlavou vymýšleli a zjišťovali zhruba kolem vánoc. Pak v březnu se koupili letenky a říkali si, jak je to za dlouho, do toho devatenáctého srpna…skok času, se skokem času odhopsnul a je to tady. Kurec to byl fofr. Takže jsme sbaleni a tak všechno a večer z Ruzyně letíme do Paříže a z tama nad ránem do Marakeše. Tam už se budeme poflakovat a zkoušet projít a vidět vše co máme naplánované a to v časovém limitu, osmnácti dní. Pak z toho budeme zřejmě chtít udělat nějaký výcuc a přidat plný rendlík fotek.
Což je tak vše asi…tož čáo
Thomas